Plší rodina z Petřína

Jak to u našich zvířecích pacientů bývá, i na začátku příběhu plší rodiny z Petřína byla tragédie. Pokácený strom. Na konci července musel k zemi, protože byl v havarijním stavu a s kácením nešlo čekat do podzimu. Nikdo však netušil, že v jeho kmeni právě spí plší rodina.

Jakmile strom dopadl na zem, z dutiny vyběhla vyděšená samice a začala sbírat ještě slepá mláďata. Arboristé naštěstí zachovali chladnou hlavu a po rychlém telefonátu s ošetřovateli naší záchranné stanice plší rodinu odchytli a zajistili.

Následoval rychlý převoz do stanice, kde už na plší rodinu čekala velká klec se zavěšeným domečkem a spoustou olistěných větví, aby jim nové místo co nejvíc připomínalo to přirozené prostředí. Plchy jsme umístili do domečku a místnost rychle opustili, aby měli klid. Pak už jsme jen napjatě čekali, co se bude dít dál. Bude se matka o mláďata starat? Nezabije je nebo neopustí kvůli stresu?

Na bezpečné nahlédnutí do domečku jsme museli několik dní počkat. Něco se tam hýbalo! Minimálně některé z mláďat tedy žilo. Uplynuly další dva týdny a k naší radosti se postupně začala ukazovat všechna tři. Přežila všechna!

Plší rodina u nás ve stanici zůstala, dokud mláďata nenabrala dostatečné tukové zásoby. Koncem září jsme ji za pěkného počasí vypustili zpátky na Petřín. Právě ten je jedinou pražskou lokalitou, kde je výskyt plchů zoologicky potvrzen.

Plši se obvykle ukládají k zimnímu spánku koncem října a probouzejí se až v květnu. Jejich hibernace může trvat až sedm měsíců, a proto se jim přezdívá „sedmispáči“. Plší rodina už tedy nejspíš spí někde na Petříně. Tak dobrou noc!